Ať už tato nová chřipka se zlověstným názvem, jenž se nevyslovuje :-D způsobuje ve světě duality hodně zlého, začíná se projevovat i to dobré, co přináší. Samozřejmě probuzení velkého množství dosud spících lidí atd. O tom se vůbec nechci rozepisovat.

Všechno jsou to jen opačné póly (extrémy) na škále stejné emoce, stavu apod. Když jste někde mezi smutkem a radostí, moc to neřešíte. Jste v NEUTRÁLU. Ale opět je to stejná emoce, jen v jiné "hodnotě" řekněme. Někdy na stupnici blíže radosti, jindy smutku.

Realitu si tvoříme svými myšlenkami - něco podobného jsem už četla mnohokrát. Ale nyní se s tím plně ztotožňuji, protože to zažívám. A čím dál rychleji. Dříve uběhlo od myšlenky nebo vyslaného přání do jeho realizace spousta času - roky, měsíce. Poslední dobou je to hned. Ne všechno, samozřejmě, ale některých případů se nedá nevšimnout a občas jsem...

Milí muži, právě jsem v hluboké katarzní meditaci pocítila vaši bolest, kterou si nesete už spoustu generací. Byla jsem uprostřed bitvy a musela zabíjet. Musela jsem píchat mečem, kopat a škrtit protivníky. Vůbec jsem to nechtěla dělat, plakala jsem při tom, cítila bolest nad těmi mrtvými, tolik zmaru, tak zbytečný boj, ale musela jsem. Tak jako vy...

Už se nadechuji a chci automaticky odpovědět něco ve smyslu: "Nevím, ještě jsem o tom nic nečetla." Ale v tom mnou od hlavy přes celé tělo projede něco, řekněme tomu třeba vlna vědění, je doprovázena silnou husí kůží a já vím. Vím, jaký bude rok 2022.

Během tohoto měsíce mám docela dost dnů volno. Naplánovala jsem si to tak, abych měla čas na psaní článků, nahrávání meditací, hlubší studium nových technik... Ha, ha. No, to by klaplo možná před pár lety. Máš to v plánu, tak to dělej! Ale teď? Prostě to nejde.

Mezi Eviny přátele patří jedni manželé. Muž jménem Muž a žena jménem Žena. Jelikož bydlí na malém městě potkávají se, i když Eva zrovna nechce, i když se na tom předem nedohodnou. Evu začíná Žena štvát a provokovat čím dál víc, ale jakoby naschvál se stále potkávají a je s ní stále konfrontována.

Po 7 dnech pauzy od terapií, jsem se už tak těšila. Čas strávený s rodinou byl úžasný. Ale nebylo to, jako jiné roky, že odpočítávám dny do dovolené, padám už únavou a těším se, až vypnu telefon, vypadnu z každodenní rutiny a po vytoužené dovolené se vracím do práce se staženým žaludkem. Užila jsem si čas s rodinou, ale ráda...