Příběhy z poradny: Příběh 1. - Adam 58 let

Tento příběh sice nemá dobrý konec (ten třeba ještě přijde), ale může pomoci mnohým v podobné situaci začít konečně naslouchat volání své duše, které k nám doléhá skrze problémy ve fyzickém těle.

Adamovi je 58 let. Je to upovídaný, dobrotivý, veselý muž, drobného vzrůstu, ale to mu nijak neubírá na charisma. Celý život dělá stejnou práci. Celý den drží v pravé ruce nástroj, který musí stlačovat a povolovat, je stále na nohách, musí se různě zohýbat, klekat, lehat, vstávat, natahovat, ...a to stále s tím nástrojem a jeho opakovaným stlačováním. Aby odpočíval, chodí zhruba každých 15 minut kouřit. Na tu chvilku nemá cenu oblíkat se, takže i v zimě vyběhne "jen na chvilku" ven na cigaretku. Pracoval 6 dnů v týdnu 8-12 hodin denně. Poslední dobou už prý zvolnil. Mezitím postavil 3 domy. Asi ne úplně sám, ale po práci, o víkendech, stále fyzická práce. Když už domy pro něj a jeho ženu a jeho děti stojí, jsou potřeba zase nějaké úpravy, ...

A najednou ho, neví proč, začala bolet pravá ruka, záda a bolest vystřelovala do třísel, až se občas kroutil v křečích. Začal "chodit po doktorech". V tomto věku jsou prý časté různé preventivní prohlídky, všelijaká preventivní vyšetření kde čeho a do toho ty jeho bolesti. Takže je tam často. Něco mu řeknou, něco předepíšou, on to tak nějak bere/nebere. Ale výsledky má v pořádku. Je zdravý. Má víc odpočívat. Tělo je opotřebené adekvátně věku a zátěži. I plíce má v pořádku.

Kamarádka mu doporučila kranio-sakrální terapii. Tak začal chodit ke mně. Ze začátku po 14 dnech, pak po měsíci. Po prvním ošetření křeče ustaly a už se nikdy nevrátily. Byl nadšený. I bolest zad byla lepší. K tomu mu doktoři předepsali rehabilitace, sešlo se to zároveň s návštěvami u mě a moc se mu ulevilo. Pak začal termíny prodlužovat, rušit, ... Stále se mě ptal, co má dělat, aby mu bylo líp. Asi tušíte, co jsem mu řekla. Pracovat míň hodin denně, méně dnů v týdnu, chodit pravidelně na masáže, ...pečovat o tělo, které dostává celý život zabrat.

Když přišel zase po delší době a opět si stěžoval na velkou bolest zad (křeče už ne). Tak jsem se ho ptala: "Když jsi chodil ke mně pravidelně a k tomu na rehabilitace a masáže, bylo ti líp?"

"Ano."

"A chodíš někam na masáže?"

"Ne."

"No a ke mně chodíš jednou za 2-3 měsíce. Proč? Proč nechodíš třeba každých 14 sem a každých 14 dní na masáž. Finančně si to dovolit můžeš, pomáhalo ti to, tak aspoň toto si dopřej, když už nic jiného."

"Když já nemám čas. Objednej mě za 3 měsíce."

___________

Po 3 měsících volal a rušil termín: "Marodím,"

"S čím? Sekly se ti ty záda úplně nebo co?" Bylo to velmi pravděpodobné. Tělo ho zastavuje už dlouho a když neposlouchá, bude se snažit dál a zastavovat víc a víc.

"No, záda. Tak jsem šel na opichy a daly mi i nějaké léky a já vůl jsem je tentokrát bral a rozleptalo mi to sliznici a zvracel jsem krev a byl jsem 10 dní na JIPce, ... Tak já se zase objednám, až mi bude líp."

___________

Asi není nutné rozepisovat, jaký je tu problém a proč se jeho problémy stupňují. Takto to ale být nemusí. Stačí jen naslouchat i prvnímu jemnému volání.