TEĎ JE ŘADA NA MUŽÍCH

MILÉ ŽENY, UŽ JE ČAS I NA MUŽE.

Z historického hlediska chápu, že jsme byly utlačované, ponižované, znásilňované, neměly jsme žádné slovo, volební právo, … A tak jsme se o to všechno praly a staly se feministkami a všechno jsme si to vybojovaly a DOKÁZALY JSME SVĚTU, ŽE JSME STEJNĚ DOBŘÍ BA I LEPŠÍ NEŽ MUŽI.

Díky tomu jsme začaly žít jako muži, hodně pracovaly, sportovaly, vydělávaly, jely na výkon. A čas ukázal, že tudy cesta nevede. Jsme vyhořelé, unavené, v depresích, neuznané, … Rozpomínáme se na to, jaké to bylo, když ženy byly ženami, muži byli galantní, … hledáme své vnitřní bohyně, královny, … chceme uznání od mužů, chceme čas pro sebe, chceme být zase ženami, … a "přepalujeme" to zase do dalšího pólu.

Chceme po mužích, aby to všechno viděli, ocenili nás, chápali naše emoce, které často samy nechápeme. Chceme, aby tu pro nás byli, i když na ně valíme vinu za všechny svoje zranění za všechny muže v našem životě, za celé naše rody, za všechny minulé životy. A takoví muži už tady jsou. Jsou tady a přijímají nás celé takové jaké jsme. Spousta z nás žen už je "vyléčených." Naše historická zranění jsou uznána a ošetřena.

A TEĎ JE ŘADA NA MUŽÍCH. Taky potřebují, aby byla přijata jejich zranění. Ta současná i historická.

Jenomže stále kolem sebe vidím, jak to my ženy neumíme. Sotva muž projeví svoji "slabost", zavřeme se, stáhneme se, jsou z nás zase ty tvrdé amazonky. "To je jeho, ať si to vyřeší, já počkám."

Ale oni tu pro nás byli, když my jsme potřebovaly. V JEJICH BEZPEČNÉM NÁRUČÍ se mohla vyléčit naše zranění. Bez jejich přijetí našich (mnohdy reálně nepochopitelných) emocí bychom nenašly svůj vnitřní klid a mír. Nedokázaly bychom skutečně cítit bezpečí ve vztahu a OTEVŘÍT SVÁ LŮNA A SRDCE.

A teď je v tom necháváme, ať si to vyřeší sami. My počkáme.

Ale ONI POTŘEBUJÍ TOTÉŽ. Potřebují si dovolit nevědět, nemoct, být unavení, nevědět si rady, být úplně v pr… A potřebují i v těchto okamžicích CÍTIT TEPLO DOMOVA A PŘIJETÍ – naše otevřené srdce. I ten největší muž potřebuje BÝT OBČAS CHLAPEČEK a mít ženu, která ho přijímá a vidí v něm muže i v jeho bolesti, v jeho zranění. ŽENU, která ho obejme, poňuná a jen tam pro něj je. Jenom tak se může uzdravit mužské nejzranitelnější místo: SRDCE.

JEN TAK MŮŽE BÝT SVĚT ZASE V ROVNOVÁZE. Když dopřejeme uzdravení i našim mužům.

Stále častěji se setkávám s muži, kteří jsou připravení. Ale bohužel, jen málo žen umí dělat "teplo domova". A tak zde zůstávají zraněná uzavřená srdce a zklamání na obou stranách.

Ženy, přestaňte být bohyně, buďte zase ženami a BUĎTE TU PRO SVÉ MUŽE, když vás potřebují.

S láskou a úctou ke všem mužům, kteří neutekli před ženskými emocemi 😉

Lucie 💕